Byl to obyčejný čtvrtek. Přesně ten typ dne, kdy má člověk pocit, že se nic výjimečného stát nemůže. Vyčerpaný z práce, unavený z vlastních myšlenek, jsem se potácel ulicí, kde mě upoutal decentní nápis: „Lotos – masážní studio“. Nikdy předtím jsem si ho nevšiml. Bylo něco na tom písmu, na jemně zatemněném skle dveří, co mě přimělo zastavit. Dřív, než jsem si to stačil rozmyslet, jsem zatlačil na kliku a vešel.
Uvnitř voněl vzduch po levanduli a santalovém dřevě. Tlumené světlo, měkká hudba, šepot vodopádu v rohu místnosti. A pak — ona. Vysoká, štíhlá postava v bílé tunice, vlasy sepnuté do volného uzlu, oči, které se na mě podívaly s klidem a jistotou. Jmenovala se Elena.
„Máte rezervaci?“ zeptala se s jemným úsměvem. Zavrtěl jsem hlavou.
„Měl jsem pocit, že bych tu měl být,“ odpověděl jsem, než jsem se stihl zastavit nad tím, jak hloupě to zní.
Usmála se trochu víc. „To se někdy stává.“
Příprava
Přešli jsme do místnosti zahalené teplem a tlumeným světlem. Elena se mnou mluvila klidně, s přirozeným teplem v hlase. Řekla, že se specializuje na tantrické masáže, že pracuje s dotekem, energií, a že „někdy si tělo potřebuje vzpomenout, jaké to je, když se ho někdo opravdu dotýká.“
Zůstal jsem stát vedle masážního lůžka, když mi podala hedvábný župan. „Svlékněte se, prosím, úplně. Nechte si jen důvěru.“
Když se vrátila, ležel jsem už na břiše, zakrytý tenkou lněnou dekou. Její dotek byl zpočátku profesionální, jemný. Prsty klouzaly po mých ramenou, zádech, ztuhlých svalech, jako by četla z mapy mého těla. Vdechoval jsem vůni oleje, zatímco každým dotekem ve mně něco povolovalo. Svaly. Myšlenky. Ostražitost.
„Zhluboka dýchej,“ zašeptala. A já poslechl.
Zlom
Změnilo se to, když se dotkla vnitřní strany mých stehen. Její pohyb byl pomalý, klouzavý, a přesto zcela vědomý. Nedotkla se mě přímo — ne tam, kde jsem si přál — ale byl jsem si jistý, že to přijde. Tělo mi hořelo. Její ruce, její dech, její blízkost… všechno bylo příliš intenzivní.
„Otoč se,“ zašeptala. Její hlas se mi zavrtal hluboko do podvědomí. Poslechl jsem, aniž bych se jí podíval do očí. Ležel jsem na zádech, obnažený, vzrušený a zranitelný.
Elena si sedla ke mně, pomalu, s plnou kontrolou. Kapka teplého oleje dopadla na mou hruď. Její dlaně ho rozmazávaly pomalými, kruhovými pohyby. Když se dotkla mého podbřišku, zachvěl jsem se.
„Nejde jen o sex,“ řekla tiše. „Tantra je o vědomém doteku. O tom, co cítíš — tady.“ Přitiskla dlaň na mé srdce.
A pak mě políbila. Jemně, s překvapivou něhou. Polibek, který nebyl výbušný, ale hluboký. Pomalu se naklonila a její tělo se dotýkalo mého, hebké a teplé. Masáž přešla v něco víc, něco mezi rituálem a extází.
Spojení
Nepospíchali jsme. Čas jako by přestal existovat. Hladili jsme se, líbali, poznávali každý kousek toho druhého. Cítil jsem, jak mě její ruce vedou, jak mi dovoluje prozkoumávat její tělo s respektem a touhou zároveň. Všechno bylo plynulé, vlhké, žhavé, nevyřčené.
Když si mě vzala do úst, udělala to pomalu, soustředěně. Nedívala se na mě. Vnímala mě jen dotykem a dechem. A pak mi dovolila, abych se jí dotýkal já — mezi nohama byla rozehřátá, připravená. Vklouzl jsem do ní, pomalu, hladce, jako bych se vracel domů.
Milovali jsme se jako cizinci, kteří se poznávají poprvé a přesto si jsou důvěrně blízcí. S každým pohybem, výdechem, vzdychem jsme se přibližovali k vrcholu, který nebyl jen fyzický. Bylo to jako vytržení z těla. Rozplynutí v okamžiku.
Ležel jsem vedle ní, tichý a vděčný. Hladila mě po hrudi, mlčela. A já věděl, že se stalo něco víc než jen erotická masáž, víc než sex. Byla to alchymie. Přesně ta chvíle, o které si lidé myslí, že neexistuje, dokud ji nezažijí.
„Už chápeš?“ zašeptala.
Přikývl jsem. A usmál se.
