Je ráno a budík už mě zase tahá z teplé postýlky po tak krátkém víkendu. Jsem v nové práci druhý týden a zatím tam nikoho moc neznám, takže se mi tam příliš nechce. Hrabu se ven, oblékám si rudé šaty bez rukávů a lodičky. V pase sepnu černým páskem, natáhnu si sáčko a po návštěvě koupelny i s kabelou v ruce vyrážím do kanceláře. Dnes bych měla poznat svého šéfa, tak to snad nebude žádný morous, dalšího takového nechci. Na patře děláme samé holky ve věku od 20-30, takže dost mladý kolektiv.
S pár z nich už jsem prohodila pár slov a šéf je prý v pohodě a celkem fešák, tak uvidím, co dorazí. Den ubíhal a já byla nervózní víc a víc. Holky, ty přátelštější z nich, mě uklidňovaly a říkali, že nejde o nic hrozného, že se ptá jen na věci, jako proč jsem si vybrala tohle místo a kde se vidím za deset let. Ty, co měly práci hotovou, se kolem třetí odpoledne už balily k odchodu a zbylo nás jen pár. A i ty za chvíli odešli, jediný kdo se mnou zůstal, byla Patricie, která mě sem přijímala, něco jako zástupce šéfa, která nás tu na vše dohlíží, když tu není.
Uvařily jsme si kávu a sedly si do zasedačky, kam měl přijet i „pan obávaný“. Dorazil něco málo po čtvrté a mě spadla čelist, když jsem ho viděla. Fešák to byl opravdu hodně velký. Na výšku asi tak o deset centimetrů vyšší jak já v podpatcích, takže typuji 185cm, tmavší rozčepýřený vlasy, a mohlo mu být tak 30-35… sakra a v tom obleku mu to seklo. Podal mi ruku, tak jsem se představila, potom se chvíli bavil s Patricií, kterou následně poslal domů, že už jí nebude potřebovat. A sakra, jsem tu sama, takový situace nemám ráda. Sedl si na židli vedle mě, otevřel desky a pročetl si moji složku.
Po chvíli mlčení se bez zvednutí očí zeptal: „Jak jste tu zatím spokojená?“, „No.“ vymáčkla jsem ze sebe „Holky jsou suprové, vše mi tu ukázaly, takže si nemůžu stěžovat.“ Pousmál se a posadil se rovně tak, že jsem na něj měla výborný výhled. Sundal si sako a přehodil ho za sebe na židli. Potí se mi dlaně, přivádí mě k šílenství.
Je něco, co byste tu už po té chvíli působen chtěla změnit?
zamyšleně mě sledoval a já přemýšlela nad odpovědí. „Jelikož na tomto i patře pod námi pracujeme pro stejnou firmu a ve stejné oblasti, mohl by být fajn, kdyby to nebylo rozděleno podle pohlaví a mohli jsme na věcech pracovat společně.“ Napsal si něco do papírů a pokračoval „Takže byste chtěla pracovat ve smíšeném kolektivu spíše, než jen v ženském? Chápu to správně?“ „Ano, chápete.“
Udělal si další poznámku „Myslíte si, že může takováto spolupráce povzbudit obě strany k lepším výsledkům?“ Jeho otázky se mi zamlouvaly. „To si myslím, muži mohou inspirovat ženy a naopak.“ Dlouze se na mě zakoukal a potom položil otázku, kterou mě vyvedl z míry.
