Je horko a já se svou kámoškou si vykračujeme po nákupním centru v neslušně krátkých sukýnkách s taškami plnými nových hadříků. Mám na sobě vysoké podpatky, které prodlužují moje už tak dost dlouhé nohy a pěkně vykrojený výstřih odhaluje moje pevné kozičky. Po několika hodinách běhání a zkoušení nových kousků si sedáme do bufetu a vybíráme z nabídky, co na zub.
Sedíme na barových stoličkách a obě se nakrucujeme, protože nám dělají dobře mlsné pohledy mužů okolo a tak vybíráme ještě dalších několik minut, než se zvednu a jdu k jednomu z okének objednat. Stoupám si do řady a vyčkávám, když se na mě otočí kluk stojící přede mnou, kterého jsem si všimla už předtím, když po nás pokukoval.
„Nechceš pustit?“ zeptá se váhavě a nabízí mi místo před sebou a sjíždí mě pohledem.
Bez zaváhání nabídku s úsměvem přijímám a přesouvám se tak, že se o něj lehce otřu. Je to sakra fešák. Když se dostávám na řadu, vyhrknu svůj výběr a tahám peněženku na zaplacení, když v tom slyším toho neznámého, co mě pustil, jak pokračuje v objednávání a podává k okénku kreditku, aby zaplatil všechno.
Nechápavě ho pozoruji a on jen s úsměvem prohodí „pro krásné slečny cokoli“.
Ve chvilce už mi podává jeden tác a zbylé dva bere a sleduje mě ke stolu, kde sedí kámoška a nechápavě, stejně jako já, zírá naším směrem. S dovolením si sedá k nám a rozvádí konverzaci. Jmenuje se Kuba a je tu za stejným účelem jako my. Dokonce ani nebydlí daleko od nás a to jsem si myslela, že znám z okolí každého. Dokonce nám nabídl odvoz a tak souhlasíme a po jídle ho sledujeme do garáží, kde odemyká suprovou káru. Netuším co to je, ale rozhodně jsem byla unešená. Sedám si na sedadlo spolujezdce a kámoška dozadu, protože se jí udělalo špatně. Vyrážíme a já začínám cítit napětí mezi námi, které tam rozhodně je. A ne malé.
Rychle vykličkuje do provozu a jede beze slova do 20km vzdálené vesnice, kde bydlí kamarádka a loučíme se s ní. Se mnou potom pokračuje ještě 5km dál do vedlejší vesnice. Těsně před ní se ale otáčí do protisměru a s tím, že by mě mohl ještě pozvat na kafe k sobě a jede na opačnou stranu. Neprotestuji, teď už se dokonce i bez problémů bavíme, když Lucka vystoupila a nevyhýbá se narážkám na sex a dokonce letmým dotekům, které směřuje po mém stehně vzhůru.
Brní mě z toho po celém těle a tak ho nechávám, aby pokračoval.
Pevně mě stiskne s rukou zasunutou mezi mýma nohama a lehce je poodstrčí od sebe, aby mě mohl dráždit přes látku mých kalhotek. Zapírám se do sedadla a on parkuje, přestává a vystupuje, aby mi otevřel dveře. Váhavě ho následuji do vchodu jednoho z řadových domů, a jakmile za námi klapnou dveře, tiskne mě celým svým tělem ke zdi a putuje rukama po mém těle od kolen vzhůru…
